.:REKLAMY:.--Sem pište reklamy různý řeťězáky ap. jinak dou všichni na černou listinu! I SB!

Moje malé štěstí

1. listopadu 2008 v 14:50 | Loli |  Příběhy
Usedám za stůl, ze zásuvky vytáhnu dopisní papír a do ruky uchytím pero. No jo…ale jak mám začít psát? Jak mu mám napsat, že už ho nechci? Jak mu mám napsat, že už ho nemůžu nikdy vidět? Jak? To mu mám říct že s nim čekám dítě?! Nikdy!
(celý článek)

Začnu pozdravem. "Ahoj," Jak mu to mám napsat s citem? Nevím….nejsem prostě taková. "Víš, chtěla bych ti něco říct."Myslím že tady už to pochopí. Není to takovej blbec. "Musíme se rozejít. Já…už tě nemiluju. Bylo to s tebou hezký, ale to všechno je prostě pryč. Promiň. Sbohem Hana." Musí mu to stačit, víc už mi slzy nedovolí. Jsem cíťa, já to vím, ale když já nerada odkopávám kluky! Jenže jsem zatím nezažila tu pravou lásku…ani s ním. Ještě adresu a rychle do schránky, snad to pochopí. Za týden mi přišel dopis od něj. "Hani?! Proč?! Vždyť víš že seš moje životní láska! Miluju tě! Strašně! Tak kruci proč?!" On to nechápe?! Já už ho nemůžu vidět! Kvůli němu nemůžu dodělat vejšku! Kvůli němu se budu muset starat o nějakýho prcka! Na potrat jí nemůžu, nechci, nemůžu zabít člověka, i když malého. Prostě nemůžu! "Ty to nechápeš, prostě nemůžu. Už nikdy tě nemůžu vidět!" Jediný co mě teď zachraňuje je to, že je na intru. Pravděpodobně by mě zabil…A já nemůžu bydlet tady. Mamka by se asi zbláznila. Jen sem napsala Terce, že jdu do toho baráku pro matky s dětma, snad mi tam pomůžou. Devět měsíců uplynulo jako voda a mě se narodila krásná a zdravá Karolínka, moje zlatíčko. Nikdy jsem nebyla tak šťastná jako teď. Jednou jsem se tak procházela s kočárkem v parku a potkala jsem ho. Byl to šok. Pro něj ale větší. "Hani? To je…" řekl a začal ukazovat na kočárek. "To je Karolínka. Moje dcera. Chápeš?" řekla jsem v rozpacích. "Tak proto si mě už nikdy nechtěla vidět? Proto ty dopisy?" "Jo…" řekla jsem…on se ale překvapivě usmál…"A já myslel že Terina kecá!" "Já jí zabiju….říkala jsem jí že to nemá říkat!" "Ale no tak Hani! Nezlob se na ní, vždyť kvůli tomu sem tě hledal!" "Tys…tys mě hledal?" podívala jsem se bojácně na něj "Nevěřil sem že by ses na mě vykašlala." "Hmmm…to je sice pěkný, ale nám je celkem dobře i samotnejm." Řekla jsem a s odhodláním vyrazila k domovu. "A nechtěly by ste se nastěhovat ke mně? Mám celkem dobrou práci s bytem zadarmo." "Budu o tom přemejšlet!" už se mi to nechtělo poslouchat, musela sem co nejrychleji pryč. Myslím že pochopil že ho už nechci vidět když jsem mu už dost dlouhou dobu nenapsala. "Ding, ding" ozval se zvonek od dveří a za nimi stál on. Nic neřekl a políbil mě. Málem jsem už zapomněla jak ho miluju. "Vezmeš si mě?" zašeptal mi do ucha "Ano"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucie Lucie | Web | 1. listopadu 2008 v 14:51 | Reagovat

Úžanééé=o)

2 LucY LucY | Web | 2. listopadu 2008 v 15:06 | Reagovat

Asi budu brečet..:').. krásný:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama